Expedice 2016
Od 21.8 do 26.8. se uskutečnil slibovaný hasičský tábor spojený s expedicí 2016 po hranicích Pusté Rybné.
Přípravy probíhaly ve škole plánováním trasy, měřením azimutů a počítáním vzdáleností. Když byla nastříkána i trika pro všechny členy výpravy, mohli jsme říci: Jsme připraveniJ.
Druhý den v 10 hodin jsme v plné síle vyrazili na Šupalku, kde jsme určili první azimut a ukrojili první kroky z naší túry po hranici Pustá Rybná – Březiny. Šli jsme nad Polskem směrem ke Zlomům. Zápisky z minulé expedice zmiňují v těchto místech patníky, ale za devět let, co jsme tuto expedici uskutečnili poprvé, se toho hodně změnilo. V místech kde byla tehdy osázená paseka, je teď neprostupná houština – zkrátka patníky jsme tentokrát nenašli. Že jdeme správně jsme si ověřili až u patníku na kraji lesa. Přes osadu Zlomy jsme pak pokračovali až k Drašarově lípě. Hranici tu tvoří kraj lesa, a pak potok Hlučál až k soutoku se Svratkou. Cestu jsme si zpestřovali různými úkoly a hledáním pokladu.
Podle řeky, kde sousedíme s Krásným jsme došli až na okraj lesa. Zde jsme rozprostřeli deky a rozložili se na ně, nasadili sluneční brýle a znavená těla nastavili slunečním paprskům byli jsme na jižních plážích našeho území J. Zlí jazykové mohou tvrdit, že moc paprsků tam nebylo, že je tam všude stín, ano mají trochu pravdu, ale na jihu jsme bezesporu byli J.
Rozloučili jsme se s Krásným a pozdravili Telecí. Podle lesa jsme pokračovali až do Odřence a přes les až nad Telecí. Tady jsme museli spoléhat pouze na buzoly, protože jsme potřebovali přejít skrz kukuřičné pole, nezabloudit, nepotkat divoké prase a trefit hranici za polem. Kukuřice nás dokonale převyšovala a bránila v jakémkoliv rozhledu. Cestovatelé určili azimut dobře, a tak jsme mohli zanedlouho hladit koně na Kobylách. Po hranici jsme dál směřovali na Betlém a na Dědek – cíl naší dnešní pouti. Tam jsme povečeřeli. Postavili jsme stany pro nejmenší cestovatele, ti větší si připravili ležení pod širákem, abychom se před spaním trochu protáhli, ještě jsme si zahráli fotbalJ. Na dobrou noc, jako večerníček jsme si přečetli Zlatý kolovrat, pak následovala noční „procházka“ po zlaté niti. Cestou bylo možné potkat dokonce Bílou paní J. Všem se potom moc hezky usínalo.
Druhý den jsme pokračovali v expedici na Betlémský kopec, kde jsme kupodivu našli patníky o kterých neměla minulá expedice ani zdání. Obešli jsme Blatinu a přes les jsme putovali přímo na Bukovinu. Kolem lesa jsme došli až ke kapličce, tam jsme vytáhli svačiny a první klíštěJ a dál pokračovali do lesa až ke Smolíčkově chaloupce, která je nyní krásná a září novotou. Přešli jsme silnici na Žižkov a zamířili k pramenu Černého potoka, který byl stejně jako při minulé expedici úplně vyschlý. Od potoka se nám šlo velmi dobře, protože naše cesta byla vyznačena hraničními patníky bývalého rychmburského panství. Cestovatelé je vehementně hledali a pečlivě zapisovali jejich čísla. Nikdo ani nepociťoval, že by se nějak ochlazovalo, a přesto jsme po nějaké době stanuli na nejsevernějším místě naší obce. Pro jistotu jsme si oblékli čepice šály a nasadili rukavice, co kdyby přece jen uhodil mráz. Naštěstí neuhodil. Na důkaz dobytí nejsevernějšího místa jsme se vyfotili. Toto místo je zajímavé i tím, že tudy prochází hlavní evropské rozvodí.
Patníky nás potom spolehlivě dovedly až k Šonavě a vlastně podél celého Damašku. Tam jsme putování expedice ukončili. V příštím roce nám zbývá projít poslední část hranice – z Damašku na Karlštejn a zpět.
Všichni jsme se z Damašku přesunuli do školy a pokračovali jsme v hasičském táboře. Hráli jsme různé hry. Jeden večer jsme si udělali stezku odvahy. Také jsme poznávali hlášky z filmů a vyzkoušeli si, jak jsou zrádné optické klamy.
Větší děti se také pustily do opravy zanedbaného pomníčku na hřbitově.
Jestli se tábor vydařil? Snad ano, ale to musí posoudit malí hasiči sami.
Na závěr se sluší poděkovat všem, kteří s přípravou a s průběhem tábora pomáhali.
